Původně jsem myslel, že se této akce nezúčastním, ale jak se později ukázalo, byl bych fakt debil. Posádka naší modré Fabie se vsobotu vydala kolem 13:00 směrem Kralupy nad Vltavou. Vozka jsem byl já a vezl jsem Rajčete a Returna a cestu jsme zvládli skvěle, uvážíme – li, že jsme nevěděli, kam jedeme a navigátorem byl totálně nesvéprávný člověk, Rajče.
No a jak si tak jdeme do skateparku, vidíme před ním zbytek naší pary hic ve složení : Elšík bros, Peewl, malej a ošklivej Matěj, Wodlo, Pšouk a samozřejmě náš vůdce, miláček davů, ikona české scény a skvělý atlet Petr Taraba. Tahle partička už stačila přejet svýma očima profesionálů místní skatepark, vzali nějaký trubky a počali svařovat rail. Ten park byl jedna velká prohra a tudíž všechna čest všem místním, kteří na tom jezdí.
Ktomu aby rail uzřel krásu tohoto světa, bylo zapotřebí převést elektriku do svářečky a tím značně odříznout místní od piva, což byl první hřebík do naší rakve. Naštěstí jsme byli kousek dál od skateparku, takže nám místní pivachtiví opilci ani nechtěli rozbít držku. Vlastně jsme se celkově do doby, než byl rail hotovej moc neukazovali vcentru dění a věnovali se radovánkám jako naskakování na malou trubku opřenou o obrubník a hře vybíjené srohlíkem, která nabrala grády poté, co jsme rohlík namočili do louže. Nejvíce to odnesl Áda Elšík, kterej to koupil od Rajčete skrz nějakej plot, čili totální sprcha a silueta Adamovy tváře se objevila na zdi opodál. Dalším skvělým podnikem byl Wodlův pokus zasáhnout našeho borce Petra Tarabu shnilou (fakt zelenou) šunkou, ale to se bohužel nepovedlo.
Den pokročil a nastala naše chvíle. Pořadatelé vyhlásili začátek kategorie Rollers a tak jsme se přesunuli i snovým railem do arény. První jeli místní bivojové a hned po jejich jízdách nám bylo jasné, že situace vyžaduje změnu taktiky. Chlapci předvedli jízdy, které jsme mohli vídat na konci minulého století – tudíž stylové chytání rovných skoků, frontflipy na nejmenším funboxu vevropě a bestiální gap zvertikální rampy do rozbitého kotníku nás utvrdilo, že musíme změnit přístup. Kvalifikaci jeli všichni až na mě a Returna stím, že já byl vsemifinále přejmenován na Wodla a probojoval se až do finále – ale to až později.
Naši atleti předvedli naprosto životní jízdy. Za zmínku stojí odvážná jízda Tomáše Elšíka, který nedal jediný trik ale za to, jako vminulém století, přeskákal všechny překážky. Dalším borcem byl Rajče, který předváděl čarokrásné kotouly a úmyslné pády, kde se mu zamanulo. Wodlo mi, jak už jsem zmínil, proklestil cestu do semifinále svojí vysoce technickou jízdou. Adam a Pšouk předvedli moc hezké pády roznožmo na každé třetí překážce. Peewl poletoval po parku jako oranžová veverka honící oříšek snožičkama. A jako posledního jsem si nechal našeho Lorda Petra, který se rozhodl nebýt tak trapný jako my a jezdil tak jak on to už umí a opravdu se mu dařilo. Vlastně bych taky měl pochválit Matěje, který taky zajel hezky a začíná mě srát, protože už nějak nakládá.
Pak tam byla nějaká pauza a my vzali rail a jezdili někde za skateparkem na ulici, než jsme zase dostali možnost jezdit vparku. Ježdění na railu jsme chvíema pojali jako výtečný trénink, který se zvrhnul všiškovou bitvu. Kdykoliv někdo jel na railu, musel se vyhýbat létajícím objektům. Na cestě zpět do parku jsem se rozhodl ztrestat Toma Elšíka kopřivou a odplata na sebe nenechala dlouho čekat. Zdrhal jsem dlouho, kličkoval jak zajíc, ale jeho hněvu jsem se nevyhnul. Vrátil mi to i zúrokama, ale to ještě nebylo všecko. Nevšiml jsem si, že mne dohnal u kopřiv a že se blíží Taraba, strká do Elšíka a ten mě sestřelil doprostřed toho pekla.
No a začalo semifinále, kam se probojoval Pšouk, Vůdce Petr, Peevl, Rajče, místní borec Šimi a pak teda Wodlo, kterej měl vtu chvíli už slušně nakoupeno, proto přehodil svoje jméno na moji maličkost. Semi se jelo ve stejném duchu jako kvalifikace a tak jsme mohli vidět všechno, co bylo i vletech našich rodičů považováno za oldschool. Nebylo to moc zajímavý, ale moc jsme si to užili. Například já zjistil, že bych vgymnastice opravdu prorazil. Ono totiž dát hvězdu do sérky na frontside na railu neni prdel.
Pak jsme zase měli volno a tak jsme šli na Kralupskej street. Nejdřív jsem někde u skateparku skákal ztakový stříšky u popelnice. Matěj byl vpopelnici a já ztý stříšky močil. Mates ztoho sice vyvázl suchej, ale pšouk se o to nějak otřel a vypadal vzrušeně. Pak jsme se přemístili ke kostelu, kde jsou takový tlustý černý raily ze schodů, každej tam dal jeden trik a už pro nás zase dojeli, že je nás vparku třeba, že se jede finále. Ještě se tam byl podívat nějakej chlapeček, tak jsem ho obtěžoval a jeli jsme zase zpátky.
Finále už všicni pojali více prestižně a konečné pořadí bylo: já – Fekál – který jako jediný jezdil pořád přemety a kotouly, Rajče – který měl asi 2 promile, takže naprosto skvělý výkon, Šimi – místní bivoj, který se i mezi profíky dokázal prosadit. Vítězem není nikdo jiný než guru našeho sportu, skvělý gymnasta a atlet, milý a pohledný kluk, šikovný světaznalý světák: PETR TARABA, který nám dokázal, že i on umí nějakej strašnej flip vrampě, který poté co dal, způsobil inkontinenci nejedné přihlížející třináctce. Petr si svůj pohár zaslouží a všichni mu držíme palečky, aby předvedl stejně tecnickou jízdu i na dalších závodech vtéto i dalších sezonách.
Pak jsme to rozpustili a jeli domů. Posádka modrého ďábla se změnila na Pšouk, Matěj, Wodlo, já a Return. Cesta byla příjemná, až na to, že kdykoliv jsem se podíval do zpětného zrcátka, viděl jsem Wodlovy skelný voči a modlil se, aby našim nezeblil auto. Naštěstí to jeho bříško vydrželo a tak můžu prohlásit, že jsme dojeli bez nehody.
O tom jestli nás měl dav za hvězdy nebo nás nenáviděl, můžeme jen polemizovat, ale my jsme si to prostě užili. Bylo to super boží cool a mi se těšíme na příští ročník.

Text: Radek “Fekal” Houška

video

zdroj: Inlinespecial facebook